Na tomto fascinujícím uměleckém díle divák vstupuje do živé scény bujného kvetoucího podrostu, který vytváří bohatou tapiserii zelené barvy prokládanou jasně žlutými a bílými tóny. Vysoké stromy, jejichž kmeny jsou zdobeny různými odstíny modré a fialové, vytvářejí pocit vzestupného pohybu, jako by se snažily dosáhnout nebe; to vede oko dále do lesa. Dvě postavy jsou umístěny téměř tajemně mezi vegetací; jejich tvary harmonicky splývají s okolní přírodou. Zdá se, že jsou zachyceny v okamžiku tichého zamyšlení, snad si užívají klid přírodního světa kolem sebe.

Barevná paleta je ohromující a emocionální. Živé zelené louky, poseté květinovými explozemi, vyzařují pocit života a klidu, zatímco zároveň vyjadřují hlubší psychologickou rezonanci. Van Goghova štětce jsou expresivní; silná vrstva barvy přidává texturu a pohyb do krajiny, což divákovi umožňuje téměř cítit jemné kolébání trávy a šumění stromů. Z historického hlediska toto dílo ukazuje Van Goghův odchod od tradičního zobrazení směrem k emocionálnějšímu zkoumání přírody, odrážející turbulentní vnitřní stav umělce, který hledal útěchu ve svém okolí.