V tomto fascinujícím díle mladá španělka zaujímá centrální místo, ponořená do hraní na kytaru. Intimní kompozice zachycuje její profil, jak jemně hraje na nástroj, zdobený složitými detaily, které odrážejí Renoirův cit pro strukturu. Její živá červená šála krásně kontrastuje s odstínem její pokožky, vyvolávajíc teplo a život v kusu. Hravé tahy štětce vytvářejí téměř éterické pozadí, které naznačuje klidnou atmosféru, umožňující divákovu pozornost zaměřit se výhradně na ni a na hudbu, která vychází z jejích jemných prstů.

Použití barev je obzvláště působivé; bohaté teplé tóny harmonicky koexistují, odrážející impresionistický styl, pro který je Renoir znám. Světlo tančí po jejím oblečení, posiluje taktilní kvalitu látky, zvouc diváka, aby pocítil měkkost jejího oděvu a hladkost kytary. Hovoří to nejen o technické zručnosti, ale také o emocionální hloubce — v obrazu je cítit pocit radosti, možná i nostalgie, která se rozléhá skrze malbu. Člověk téměř může slyšet jemné melodie, které by se mohly linout od jejích hrajících prstů, vyzývaje k obdivu nejen její krásu, ale také hudbu, kterou vytváří, připomínajíc nám mocné spojení mezi uměním a emocemi.