Scéna se odvíjí s pocitem tichého očekávání; vertikální tahy stromů vytvářejí vizuální rytmus a vedou oko nahoru. Kompozice je jednoduchá, ale účinná; skromné obydlí, možná chata, se krčí pod ochranným baldachýnem. Hrubá textura tahů štětcem naznačuje syrové, nespoutané prostředí; svět přírodní krásy. Hra světla a stínu maluje pocit hloubky, vtahující nás do hlubin scény.

Je tu snová kvalita, jako by se na ni nahlíželo skrz závoj. Barvy, i když tlumené, bzučí určitou energií – bujná zeleň listů, zemité tóny popředí a jemné odstíny oblohy. Emoční dopad je okamžitý; pocit klidu a tiché kontemplace. Člověk téměř slyší šelest listů v mírném vánku, vzdálené volání neznámých ptáků. Celkový efekt je silnou připomínkou krásy nalezené v jednoduchosti; vize světa nezatíženého nástrahami moderního života.