Tento obraz zobrazuje klidnou, přesto živou krajinu, vykreslenou odvážnou a plynulou technikou typickou pro postimpresionismus konce 19. století. Vlnící se pole a rustikální domy na horizontu jsou ztvárněny v zemité paletě zelené, okrové a jemných červených odstínů. Kompozici dominuje rozlehlá obloha, na které jemné, téměř průsvitné mraky rozptylují světlo a vytvářejí jemnou, kontemplativní atmosféru. Umělec používá široké, strukturované tahy štětcem, které dodávají trávě a terénu život a pohyb, čímž zdůrazňuje organický charakter krajiny.

Na popředí kráčí po cestě osamělá postava, která dodává rozsáhlému prostoru lidský měřítko. Kompozice vyvažuje přírodní formy a stopy lidského osídlení, zachycuje okamžik tichého soužití. Historicky dílo zachycuje kouzlo venkovské Bretaně, oblasti, která hluboce inspirovala mnoho umělců té doby. Umělecká hodnota spočívá v propojení krajiny s emocionálním dozvukem, které vyzývá diváka k zastavení a vnímání klidných rytmů jednoduššího světa.