Na této evokující pobřežní scéně se shromažďuje množství postav na břehu, zdánlivě lhostejných k rozlehlému moři, které se před nimi rozprostírá. Kompozice se pohybuje mezi abstrakcí a reprezentací; umělcova volná malba zachycuje podstatu davu, spíše než jeho detaily. Zejména v popředí se vyznačuje žena ve výrazném šále, jejíž přítomnost je umocněna tmavšími tóny, které ji obklopují. Za ní rozmanitá směsice klobouků a kabátů naznačuje různé osobnosti, které jsou zahalené, přesto živé, a vyzývá diváky k zamyšlení nad jejich příběhy. Výrazná absence rysů obličeje zvyšuje anonymitu davu a zdůrazňuje společnou lidskou zkušenost místo individualismu.

Paleta barev je tlumená, dominuje jí jemná šedá a zemité tóny, což naznačuje klidnou, přesto chladnou atmosféru. Tato volba vyvolává pocity nostalgie a introspekce, jako by se divák dostal do okamžiku, který je zamrzlý v čase. Široké tahy štětcem napodobují jemné vlny; harmonie pohybu a klidu. Historicky tato malba odráží období, kdy pobřežní shromáždění byla společenskou tendencí, únikem z městského života, plného slibů a nejistoty. To značí klíčový okamžik v moderním umění, kdy se zachycení podstaty sdílených zkušeností stává předním cílem, otevírajíc cestu budoucím zkoumáním identity a sociální dynamiky.