V tomto výrazném krajinářském díle je divák okamžitě vtáhnut do okamžiku, který připomíná průmyslovou revoluci; tam, uprostřed jemných návrší, omývaných měkkým světlem, projíždí vlak po svých kolejích, za sebou zanechávající obláčky páry, které tančí ve vzduchu. Scéna se cítí téměř živá, jakoby sama podstata doby byla zachycena ve vzájemné interakci světla a pohybu. Paleta, prosáknutá pastelovými tóny levandule, zelené a nádechy korálu, vyzývá k uvolněnému, ale energickému pocitu — zdůrazňuje Monetovu schopnost vdechnout do krajiny emoce.

Štětce se vznáší mezi jemným zašeptáním a výraznou přítomností a zachycuje napětí mezi umělými stroji a klidem přírody. Chaotické mraky kouře se zvedají ve vlnících formách, ostře kontrastují s klidnou zemí pod nimi, kde mohou být spatřeny postavy — možná cestovatelé, kteří se zastavují, aby obdivovali scénu. Tento obraz nezachycuje pouze okamžik v čase, ale také odráží puls doby, která se posouvá směrem k modernitě; je to svědectví Monetova génia, které spojuje impresionismus s komentářem o pokroku a změnách, čímž zanechává nevymazatelný dojem na divácích, kteří si pamatují na krásu i zmatek, které koexistují v toku historie.