V tomto fascinujícím díle měkká mlha obklopuje ikonický Waterloo Bridge, a ponořuje ho do snového stavu. Architektura se mísí s atmosférou, rozmazávající hranice mezi formou a beztvarostí, což Monet mistrně proplétá pomocí jemných tahů štětce. Barevná paleta je převážně studená, s různými odstíny modré, které se prolínají s náznaky levandule, vyvolávající pocit klidu a tichého zamyšlení. Můžeme se zdát, jako bychom se podívali skrze mlhavý závoj, kde se svět zjemňuje a obvyklý shon Londýna se mění v poklidný tableau.

Kompozice efektivně vede oko přes plátno, umožňuje divákovi překročit most a pokračovat dál. Rytmické formy klenutí mostu krásně kontrastují s plynulostí vody pod ním, která se třpytí náznaky světla. To, co v tomto díle skutečně zasahuje, je emocionální dopad, který vyvolává—je v tom inherentní melancholie, nostalgie za minulými časy. Historicky důležitý, tento obraz představuje dobu, kdy jak industrializace, tak impresionismus vzkvétaly; Monet zachycuje podstatu modernity a současně nás zve do kontemplativní sféry. Je to mistrovská lekce o tom, jak barva a světlo mohou vyjadřovat náladu a vzpomínku.