Scéna se rozvíjí s tichou, téměř éterickou krásou. Pobřeží, ztvárněné v mozaice malých, výrazných bodů, se třpytí světlem, které jako by pohlcovalo i odráželo záři slunce. Strmý, členitý útes, texturovaný okrovými a bledě zemními tóny, se řítí směrem k klidnému moři. Samotná voda, moře nesčetných drobných modrých, zelených a fialových skvrn, se rozprostírá k obzoru, kde se setkává s měkkou, mlhavou oblohou. Kompozice vede oko na cestu, od popředí písečné pláže k útesům, moři a obloze, vytvářející pocit hloubky a prostoru. Téměř cítím slaný vánek a slyším jemné šplouchání vln o břeh, což je svědectvím o schopnosti umělce vyvolat pocit místa a klidu. Technika, známá jako pointilismus, je zde mistrovsky použita.