Dílo vnáší diváka do sluncem zalité pouliční scény, vyprávění vytesaného do kamene a zalitého zlatým světlem Blízkého východu. Vysoké zdi, postavené z hrubě opracovaných kamenů, definují prostor; jsou poznamenány věkem a historií, vykreslené dovednou hrou světla a stínu, která jim dává hmatatelnou váhu. Vznosný oblouk rámuje pohled na vzdálenou městskou krajinu, jejíž budovy ustupují do mlhavé, světlem zaplněné dálky, která zve oko k prozkoumání.

Detaily v celé kompozici nabízejí pohled na každodenní život té doby. Postavy oblečené do tradičního oděvu obývají ulici, každá z nich je malým vláknem ve větším gobelínu scény. Kompozice je studií kontrastů: pevná, neochvějná architektura versus lidské postavy procházející prostorem; jasná, zářivá obloha versus zastíněné uličky. Je to svět pozorovaný a pečlivě zachycený.