Krajina se rozvíjí s živou intenzitou, symfonií zemitých tónů a bujné zeleně. Tyčící se stromy s kosterními větvemi dosahujícími k nebi rámují scénu; jemné světlo zalévá pole v dáli a ve vzdálenosti se objevuje skupina budov. Tahy štětce jsou odvážné, téměř vzdorné; budují texturu obrazu. Popředí je rej barev, mozaika rzi a oranžové, která naznačuje změnu ročních období. V pravém dolním rohu osamělá postava, zaujatá nějakým úkolem, přidává pocit lidské přítomnosti, jemný protipól k divoké kráse krajiny.