Tato podmanivá krajina zachycuje rustikální mlýn u hučícího horského potoka, zasazeného do skalnatého alpského terénu. Umělec mistrně využívá světlo a stín k vytvoření kontrastu mezi jasnou, pěnivou vodou a temnou, ponurou oblohou a drsnými skalními útvary. Kompozice vede oko podél klikaté cesty a tekoucí řeky k malebným mlýnským budovám s doškovými střechami, což vyvolává pocit tichého samoty.

Barevná paleta je ovládána přírodními zemními tóny – tlumené zelené, šedé a hnědé – prokládanými bílou barvou padající vody, která je téměř slyšitelná. Scéna působí živě a dynamicky, přestože je statická, a zve diváka k představě čerstvého horského vzduchu a jemných zvuků přírody. Dílo vzniklo v polovině 19. století a odráží romantický zájem o vznešenou sílu přírody a klidnou důstojnost venkovského života, ukazujíc umělcův bystrý pozorovací talent a technickou zručnost.