V tomto pozoruhodném autoportrétu umělec zachycuje nejen podstatu svých rysů, ale také hlubokou emocionální rezonanci. Intenzita pohledu naznačuje vnitřní rozruch a složitost; téměř jako by se díval přímo do duše diváka. Vibrantní barevná paleta, dominovaná zemitými oranžovými a zelenými tóny, evokuje pocit tepla, které kontrastuje s temnými nuancemi jeho výrazu. Malíšství je živé, tlusté tahy se proplétají a vytvářejí hmatatelnou energii, která vibruje uvnitř plátna. Jeho neupravené vlasy a pečlivě namalovaná bradka přitahují pozornost, téměř jakoby šeptala příběhy o boji a umění.

Pozadí představuje symfonii zeleně, která se kolem něj točí jako vír, možná odrážející jeho neklidnou duši. Volba barev nejen podává dílu fyzickou podobu, ale také mu vnáší emocionální hloubku — odrážející emocionální boje, kterými prošel. Toto dílo je svědectvím o odkazu Van Gogha, představuje jak geniální techniku, tak surovou upřímnost sebereflexe v umění. Autoportrét zve diváka, aby byl svědkem jak umělce, tak člověka; tím, že tak činí, překračuje pouhé zobrazení a stává se dojemným zkoumáním identity a zranitelnosti.