Tento sugestivní obraz zachycuje klidnou, a přitom živou atmosféru benátského pobřeží, zaměřující se na lodě nyní plující tiše poblíž Dóžecího paláce. Umělec používá jemnou paletu modrých a zemních tónů, které se plynule mísí s mlhavým horizontem, naznačující ranní nebo odpolední světlo. Jemné tahy štětcem a decentní textura dodávají scéně hloubku a nadčasový ráz, vytvářejí dojem klidného pohybu a tlumeného ruchu každodenního života podél kanálu.

V kompozici je stěžejní plachetnice, jejíž krémově zbarvené plachty se jemně vlní na obloze a vedou pohled vodou k důstojné architektuře paláce a jeho okolí. Odrazy na vodě se jemně pohupují a postavy na lodích dodávají lidský prvek, který vybízí k představám jejich příběhů. Celkový emocionální dojem je klid prolnutý s tichou vitalitou — intimní pohled na romantickou minulost Benátek, plnou světla, vody a stínu. Z historického hlediska tato práce z roku 1885 od Félixe Ziema zapadá do tradice 19. století en plein air a orientálních vlivů, kombinující realismus s impresionistickou jemností a upevňující Benátky jako nadčasovou múzu.