Scéna se otevírá zlatým, téměř éterickým světlem, které koupe benátské nábřeží v teplé, lákavé záři. Umělec zachycuje okamžik před nebo po významné události, s pocitem očekávání vznášejícím se ve vzduchu. Lodě, jejichž lanoví se rýsují proti zářivé obloze, jsou roztroušeny po vodě a naznačují rušný přístav. Skupina elegantně oděných postav, pravděpodobně benátské šlechty, se shromažďuje poblíž gondoly, jejich barevné oděvy dodávají živý nádech jinak tlumené paletě. Ikonický Dóžecí palác a Kampanila se majestátně tyčí v pozadí, jejich složitá architektura je vykreslena s působivými detaily. Umělec mistrovsky používá tahy štětcem a vytváří hmatatelný pocit pohybu a textury ve vodě a v oblacích. Celkový dojem je nadčasová krása a klidná vznešenost, díky čemuž se člověk cítí přenesen do jiné éry, kde romantika Benátek vzkvétá v plném květu.