Obraz vtahuje diváka do okamžiku plného smutku a vážnosti, zachycující pohřeb Krista. Postavy jsou těsně seskupeny, jejich postoje jsou tíživě hluboké — ostře kontrastující s kamenitou, téměř dusivou krajinou, která je zahaluje ve stínu. Štětec umělce je expresivní a volný, široké tahy připomínají syrové emoce scény. Barevná paleta je dominována tlumenými zemskými tóny, hlubokými červenými, zakalenými zelenými a temnými černými, přičemž bledá, téměř přízračná kůže Kristova těla upoutává pozornost jako středobod obrazu.

Kompozice umně vede divákův pohled skrze různorodé gesta a emocionální intenzitu každé postavy: někteří se sklánějí v smutku, jedna postava uctivě drží Kristovy nohy, jiní podpírají jeho bezvládné tělo. Interakce světla a stínu vytváří efekt chiaroscura, který zvyšuje dramatičnost a dodává scéně hmatatelný pocit posvátné úcty a lidského utrpení. Dílo vytvořené koncem 40. let 19. století odráží fascinaci romantismu intenzivními emocemi a spiritualitou, přičemž zvažuje osobní bolest a kolektivní truchlení nad smrtí a obětí.