Vstoupit do tohoto uměleckého díla je jako vstoupit do snu, do tichého prostoru starověkých kamenů a filtrovaného světla. Umělec mistrovsky používá světlo a stín k definování velkolepých architektonických forem a vede pohled nahoru přes tyčící se oblouky a složité řezby. Téměř slyšíte ozvěny kroků na opotřebovaném kameni a šepot modliteb. Kompozice vede zrak diváka nejprve k postavám shromážděným poblíž vchodu a poté hluboko do srdce svatyně.

Paleta je ovládána teplými, zemitými tóny, které jsou narušovány éterickým zářením vycházejícím z interiéru kostela. Postavy, vykreslené s náznakem detailu spíše než přesnou definicí, dodávají pocit měřítka a vyprávění. Je zde pocit tajemství; pocit úcty prostupuje scénou. Drsný tah štětce a tlumené barvy evokují pocit plynutí času, vytvářející působivý vizuální zážitek. Dílo evokuje hluboký pocit kontemplace a zve diváka k zamyšlení nad duchovním a věčným.