Tato fascinující krajina zachycuje klidné útesy poblíž Dieppe, kde jemné zakřivení pobřeží nabízí lehké objetí obzoru. Scéna, namalovaná v jemné paletě tlumených modrých, zelených a zemitých tónů, evokuje klidnou ranní atmosféru, která divákovi umožňuje cítit vzdálené vánek a slyšet vlny šeptat dole. Monetova práce je charakteristicky expresivní; tahy štětce se zdají tančit po plátně, bezešvě spojují nebe a moře. Světlo se rozptyluje, čímž vzniká éterická kvalita, která zve k zamyšlení a emocionálnímu spojení s krásou přírody.

Kompozice vede pohled podél drsného pobřeží, kde strmé útesy potkávají oslepující rozlehlost moře. Vyváženost mezi popředím útesů a širokým pozadím vytváří hloubku, kterou lze cítit. Toto dílo exemplifikuje Monetův impresionistický styl, který zdůrazňuje přechodné efekty světla a atmosféry, zachycující okamžik v čase, který mluví o trvalosti přitažlivosti přírody. Ztělesňuje komplexní oslavu idylické francouzské krajiny a představuje významný okamžik v Monetově kariéře, kdy zdůrazňuje jeho mistrovství v barvě a formě.