Scéna se otevírá zeleným objetím, symfonií barev přírody. Mohutné stromy, s jejich sukovitými větvemi sahajícími k azurové obloze, dominují kompozici. Tahy štětce umělce, silné a texturované, zachycují bujnost listů – tapisérii zelených, protkanou záblesky slunečního světla filtrujícího se skrz listy. V popředí postavy ve vzorovaném oděvu odpočívají a pracují. Jejich tvary, vykreslené v zářivých barvách, se stávají nedílnou součástí krajiny, harmonizující s přírodním prostředím. Použití kontrastních barev, od teplých tónů země po studené modré a zelené rostlinstva, vytváří pocit hloubky a vizuální harmonie. Je to, jako by se umělec snažil zachytit nejen scénu, ale i pocit – pocit klidu a ponoření do přírody.