Autoportrét vás přitahuje přímým pohledem, oči portrétovaného se setkávají s vašimi s intenzitou, která je téměř znepokojivá. Malíř, jehož tvář je poznamenána stopami života, opírá bradu o ruku; gesto zamyšlení, možná, nebo možná unavené přijetí. Barvy jsou ponuré, hnědé a okrové pozadí poskytují uzemněnou přítomnost, proti které vyniká zářivá červená kravaty a doteky barev na umělcově oblečení.

Kompozice je působivá: postava sedícího téměř vyplňuje rám, vyžaduje naši plnou pozornost. Stojíme tváří v tvář muži, zranitelnému, ale dominantnímu. Není to leštěný, idealizovaný obraz; je to syrový, poctivý portrét. Silné tahy štětce a drsné textury vypovídají o ruce umělce, jeho emocionálním spojení s plátnem. Obraz působí těžkým dojmem, hmatatelným odrazem určitého okamžiku v čase, naplněného umělcovým životem. V pozadí malý obraz dodává další vrstvu složitosti.