Scéna se odehrává v temném prostoru plném šerosvitu, obraze tichého napětí a blížícího se zkázy. Postavy se shlukují, jejich tvary jsou hrubě definovány, osvětlené dramatickým, neviditelným zdrojem světla. Umělec mistrně využívá interakci světla a stínu k vytvoření pocitu neklidu a předtuchy; je to svět ponořený do tajemství a zahalených tajemství. Tahy štětce jsou energické a hrubé, zprostředkovávající pocit bezprostřednosti a emocionální intenzity. Kompozice je dynamická, s postavami uspořádanými tak, aby směřovaly pohled diváka k centrálnímu bodu, kde postava zvedá ruku v gestu, které by mohlo být gestem autority, obvinění nebo dokonce proseb. Celkový dojem je hluboké duchovní a psychologické drama.