Tento obraz zachycuje mrtvého krůtu rozloženého na ploše s mírně zdviženými křídly, jakoby zamrzlého v okamžiku tiché noblesy uprostřed nevyhnutelného rozkladu. Peří krůty je ztvárněno tlustými, strukturovanými tahy štětcem, které tvoří výrazný kontrast k hladkému pozadí pleteného koše v teplých hnědých a zlatých tónech, což přidává kompozici teplou hloubku. Hlava s její bledou, téměř holou kůží výrazně vystupuje na pozadí tmavého opeření a hlubokých stínů, čímž se umocňuje pochmurná a vážná atmosféra. Goyovo použití chiaroscura posiluje bezživost a zároveň subjektu propůjčuje tichou důstojnost — připomínka pomíjivosti a mistrné zvládnutí světla a stínu.

Kompozice je intimní a dramatická; krůta zabírá většinu plátna, přibližuje tak diváka k tomuto tichému svědkovi křehkosti života. Paleta barev je tvořena zemními tóny a hlubokou černí, které kontrastují s bledou kůží a teplou texturou dřeva na pozadí, čímž vzniká napínavé vizuální napětí. Dílo jemně odráží bouřlivé historické pozadí Španělska počátku 19. století, kdy byly smrt a přežití neoddělitelné, a zároveň ukazuje Goyův zájem o každodenní témata s filosofickou hloubkou. V tomto skromném a tichém motivu zachytil umělec něco hluboce univerzálního — klid po boji a krásu i v těch nejtemnějších realitách.