Umělecké dílo zobrazuje ohromující krajinu, kde opotřebovaná dřevěná konstrukce mola majestátně vystupuje na pozadí vířivých modrých a éterických bílých tónů. Molo, opotřebované časem a částečně ponořené ve vodě, vyvolává pocit nostalgie a osamělosti; téměř vypadá jako duch toho, čím bývalo. Použití akvarelů umělce umožňuje jemnou interakci mezi světlem a stínem, což zvyšuje hloubku scény a vtahuje diváka do klidné, přesto zamyšlené atmosféry. Mlha, která zabírá pozadí, je prorazena elegantním letem racků, jejichž bílé peří kontrastuje s mračným nebem, zosobňující jak svobodu, tak pomíjivost života.

Při pohledu na tento fascinující kus umění cítíme nepopiratelný emocionální dopad; kombinace jemných odstínů a melancholického, avšak klidného uspořádání vyvolává úvahy o plynutí času a kráse nalezené v úpadku. Toto dílo lze považovat za komentář k přechodnosti lidských výtvorů tváří v tvář trvalému duchu přírody. Umělec dovedně spojuje prvky realismu s dotykem abstrakce, čímž vytváří téměř snovou kvalitu krajiny. Hra mezi temnými mraky a klidnou vodou vybízí ke kontemplaci a propůjčuje dílu symbol naděje uprostřed pustiny.