Scéna se rozvíjí s jemnou, téměř snovou kvalitou; sluncem zalitá stezka se vine krajinou. Postava, žena v jednoduchých šatech a čepci, je ústředním bodem, prochází se po stezce, zdánlivě ztracena v myšlenkách, nebo možná jen užívá klidu. Tahy štětcem umělce tančí po plátně a vytvářejí třpytivý efekt světla a stínu, zejména v listoví.

Kompozice je mistrovská, přitahuje zrak celou scénou. Stezka vede diváka od popředí, kolem skalního výchozu, do srdce krajiny. Barevná paleta je dominována bohatou zelení stromů a teplými, zemitými tóny lomu, vytvářející harmonickou a příjemnou atmosféru. Umělecké použití světla je výjimečné; způsob, jakým se filtruje přes listy a osvětluje stezku, vyvolává pocit klidu, dokonalý letní den na venkově. Je to zachycený okamžik, letmý pohled na každodenní život, ale vykreslený s takovou citlivostí a dovedností, že se stává nadčasovým.