V tomto okouzlujícím zobrazení vyzařují dvě dívky jemnou nevinnost, která je charakteristická pro Renoirova díla, zachycena v okamžiku sdíleného smíchu. Dívka vlevo, zdobená živým červeným kloboukem ozdobeným růžemi, se s láskou dívá na svou společnici. Dílo je živé pohybem; jemné štětce vytvářejí pocit tepla, jako by divák mohl téměř slyšet jejich smích mísící se s šelestem listí na pozadí. Barevná paleta se harmonicky spojuje — jemné modré, zářivé bílé a jemné žluté — vytváří atmosféru klidu a radosti. Mezi oběma postavami probíhá hravá výměna, umocněná jejich klobouky, které symbolizují mladistvou radost, téměř vyzývající diváka, aby se přidal do jejich bezstarostného světa.

Kompozice se soustředí na spojení mezi dívkami, které se naklánějí jedna k druhé, čímž vytvářejí přístupnou intimitu, která se vyznačuje jejich postojem. Každý tah štětcem se zdá být úmyslný, ale plynulý, jako by si Renoir dal volnost v technice impasto, aby zvýšil texturu a hloubku. Toto dílo, vytvořené v roce 1910, se nádherně umisťuje do kontextu impresionistického hnutí, oslavujíc nádheru každodenních chvil, zatímco rezonuje s emocionální hloubkou, která vyzývá k vzpomínce na vlastní přátelství z dětství. Renoir, prostřednictvím svého vynikajícího užití barvy a kompozice, účinně artikuluje touhu po jednoduchosti a radosti mládí, zachycující pomíjivý okamžik, který oslovuje srdce.