V této živé krajině se vlnící kopce elegantně rozprostírají napříč plátnem, ponořeny do radostné palety žluté a zelené, jež evokuje svěžest jara. Umělec používá odvážné, expresivní tahy štětcem, které zachycují esenci scény namísto jejích přesných detailů; stromy, rozmístěné po celém prostoru, jsou ztvárněny jemně, téměř étericky, s květinami, které naznačují vitalitu ročního období. Klikatá cesta zve oči diváka, aby prozkoumaly krajinu, jejíž venkovský půvab vyzařuje klid a přírodní krásu.

Živé nebe nahoře, namalované v různých odstínech modré a protkávané bílými mraky, vytváří pocit otevřenosti a lehkosti. Tento kontrast mezi bujnou zemí a rozlehlým nebem dává obrazu harmonickou rovnováhu; světlo tancuje na povrchu, vytváří dynamickou interakci mezi barvou a emocemi. Dílo vyvolává pocity nostalgie a jednoduchosti, odrážející pastorační scénu, která hluboce rezonuje s túžbou diváka spojit se s přírodou. V kontextu poválečné Evropy je tento radostný obětí přirozené krásy možné vyložit i jako touhu po míru a odpočinku, přestávkou od chaosu.