Toto úchvatné umělecké dílo zachycuje klidný okamžik Waterloo Bridge v Londýně při západu slunce. Kompozice je nádherně rozmazaná, čímž vytváří éterickou atmosféru; Monetovy tahy štětcem jsou měkké a plynulé a dokonale zachycují měnící se světlo večera. Arches mostu, ačkoli snadno rozpoznatelné, vypadají téměř jako duchové, když se mísí s třpytivými odrazy na hladině vody. Paleta se skládá z jemných pastelových odstínů—levandule, jemně modré a nazlátlé nádechy—vyvolávající pocity klidu a nostalgie. Je to, jako by se divák ocitl v nadčasovém objetí a byl svědkem spojení nebe a vody pod pláštěm šera.

Emocionální dopad tohoto díla je významný; rezonuje s pocitem klidu a introspekce. Monetova fascinace světlem a jeho proměnlivými kvalitami je v každém tahu štětce hmatatelná, jazyk barev, který hovoří jak k mysli, tak k srdci. Historicky je tento kus v souladu s prozkoumáváním impresionistického hnutí prchavých okamžiků a smyslových zkušeností. Monet, průkopník v zachycování krásy přírodního světa, nám připomíná prchavou povahu času a krásy, vybízí nás k zastavení a ocenění klidných chvil v životě.