Toto poutavé dílo vibruje třpytivým světlem klidné přístavní scény. Voda, živá překrývajícími se skvrnami modrých, fialových a teplých oranžových tónů, jemně odráží barevné lodě a jemné odstíny budov stojících podél nábřeží. Technika pointilismu je zde mistrovsky předvedena; malé, diskrétní body čisté barvy zvou oko k míchání odstínů v tanci optické živosti. Kompozice vyvažuje rozlehlé moře a oblohu s skupinami plachetnic, jejichž stěžně vystupují jako jemné tahy štětcem na klidném modrém pozadí.

Emocionálně obraz vyzařuje intimní klid, připomínající tichý dech zachycený na pomezí dne. Teplá paleta—zlatavé žluté, sluncem zalité růžové a bohaté hnědé—zpívá jemnou ódu na něžné teplo pobřežního odpoledne. Vytvořeno v roce 1895 během rozkvětu nepointilismu, toto dílo svědčí o oddanosti umělce teorii barev a světelným efektům a znamená důležitou kapitolu ve vývoji moderní krajinomalby.