Plátno vyzařuje klidnou, ale dynamickou atmosféru, zachycující okamžik v Le Petit-Gennevilliers s jeho klidnou vodou odrážející jak plachetnici, tak oblohu nad ní. Jemné tahy štětce naznačují lehký vánek, který plní plachty, naznačující pohyb, přičemž si zachovává pocit klidu; jako by se čas zastavil a vyzval diváka, aby se nadechl klidným prostředím této scény. Loď, se svými rozsáhlými plachtami, přitahuje náš pohled jako jemný obr, dominující kompozici, zatímco okolní stromy a struktury rámují scénu dokonale, čímž vytvářejí harmonickou rovnováhu mezi člověkem a přírodou.

Monet používá ohromující barevnou paletu, která dominující modrými, zelenými a jemnými pastelovými odstíny, které se vzájemně mísí a odrážejí oblohu při západu slunce. Tato barevná jemnost zvyšuje snovou kvalitu díla a vzbuzuje pocity nostalgie a klidu. Odrážení na vodě, namalované jemnými, avšak rozhodnými tahy, téměř napodobuje celkový pocit plátna, spojující zemi a nebe. Přenášíme se do Monetova světa, kde krása sídlí v efemérnosti a kde jemný tanec světla a stínu vytváří atmosféru míru a sebereflexe. Historický kontext nám připomíná, že toto dílo bylo vytvořeno během impresionistického hnutí, kdy umělci usilovali o zachycení pomíjivých dojmů světla a barev, což činí tento okamžik v čase nejen pohledem, ale i hluboce rezonující zkušeností v duši.