V tomto úchvatném krajinném obraze je divák přitahován do klidného, ale drsného přírodního světa; kompozice obsahuje dramatické kopce, které se strmě zvedají, čímž se vytváří téměř divadelní pozadí. Na předním plánu se nachází skalní výčnělek, který se tyčí nad klidnou vodou pod ním — zrcadlo, které odráží jemné barvy nebe. Chladná zelená bohaté vegetace nádherně kontrastuje s tmavými texturami kamenů a osvětluje syrovou sílu přírody. Není možné necítit pocit klidu a kontemplace, když se na toto dílo díváte, jako by čas na okamžik zastavil v této malebné krajině.

Subtilní hra světla posiluje emocionální váhu díla, vyzařující okouzlující záři po krajině, zejména tam, kde se voda setkává se zemí. Tento propletenec světla a stínu zve oči k bloumání po plátnech, odhalujíc malé postavy, které putují po vzdálených kopcích, připomínající nám naši malost v rozlehlosti přírody. Tato práce byla vytvořena v období, které přijalo romantické ideály vznešenosti v přírodě, a slouží nejen jako oslava venkovní krásy, ale také jako meditace o spojení mezi lidstvem a divočinou.