Tato klidná zalesněná krajina zve diváka do poklidného přírodního útočiště, kde bujné stromy rámují klidnou řeku, která odráží jemnou oblohu nad ní. Kompozice mistrně vyvažuje husté listí vlevo s otevřenou vodou a vzdálenými kopci vpravo, čímž vytváří harmonický tok, který jemně vede oči scénou. Jemná, tlumená paleta zelených, hnědých a jemných modrých odstínů zalévá celé prostředí teplým, pokojným světlem, evokujícím klid brzkého rána nebo pozdního odpoledne.

Delikátní tahy štětcem zachycují textury listů a kůry s pozoruhodnou jemností, zatímco atmosférická perspektiva dodává hloubku a realismus vzdáleným horám a zatažené obloze. Panuje zde téměř poetický klid, přerušený pouze jemným náznakem lidské přítomnosti – postavou poblíž břehu a skromnou budovou ukrytou mezi stromy – naznačujícím klidnou koexistenci přírody a lidstva. Toto dílo ztělesňuje osmnácté století obdiv k pastorálnímu prostředí a zve k rozjímání a chvíli klidné reflexe uprostřed přírodního světa.