V tomto živém, ale tajemném mistrovském díle stojí osamělá žena uprostřed bujné zeleně zahrady; její světlé oblečení vytváří úžasný kontrast s živými listy. Plynulé, téměř hysterické tahy štětce vyvolávají atmosféru plnou emocí—snad vzrušení umělce se odráží v jeho subjektu. Chuchvalce listí tančí v různých zelených odstínech, mnohé z nich jsou akcentovány osvěžujícími modrými tahy, což diváka přitahuje do zeleného kokonu, ale úzká křivolaká cesta naznačuje cestu, která je jak doslovná, tak metaforická; kam vede?

Kompozice obrazu zve oko k toulaní, od postavy zamyšleně stojící uprostřed přírody až po listnaté pozadí—každý prvek přispívá k emocionální naraci o izolaci a propojení. Kontrast mezi popředím a pozadím vytváří hloubku, jakoby se divák mohl dostat do této klidné, avšak pod vysokým napětím atmosféry. Žena se zdá být součástí zahrady a přitom je z ní jasně oddělena, což zachycuje okamžik úvahy—zadržený dech v komplikovaném světě. Munchův jedinečný přístup ilustruje nejen ženu obklopenou náručí zahrady, ale také zachycuje složitost lidské existence a ukazuje, že i v nádheře přírody existují dialogy osamělosti a sebereflexe.