Tato poklidná krajinná scéna zve diváka k tiché řece, kde u břehu tiše spočívají dvě lodě obklopené bujnou zelení. Umělec používá měkké impresionistické tahy štětcem, které spojují listí a oblohu do harmonického, téměř snového obrazu. Jemné odstíny zelené, hnědé a tlumeně modré vytvářejí křehkou rovnováhu, evokující atmosféru brzkého rána nebo pozdního odpoledne, kdy světlo jemně prosvětluje krajinu. Kompozice přirozeně vede oko od klidné vody k vysokým stromům, jejichž lehké listy se tyčí k nebi na pozadí rozptýlených mraků. Emocionální dopad spočívá v klidné samotě; obraz utišuje neklidnou mysl jemným rytmem přírody a zachycuje pomíjivý okamžik ticha v nepřetržitě se měnícím světě.