Tento výrazný obraz zve diváka do klidné holandské krajiny, kde majestátně stojí větrné mlýny jako strážci pod širokou oblohou pokrytou mraky. Umělec zachycuje okamžik odložený v čase: jemně povlávající pláty mlýnů naznačují lehký vánek, zatímco texturované tahy štětcem dodávají bohatou hmatovou kvalitu kamenným a dřevěným stavbám. Tlumené zemité tóny budov se mistrovsky prolínají s mlhavým pozadím, čímž vytvářejí tichou, téměř nostalgickou atmosféru, kde lidská činnost vypadá, že je pozastavena, kromě dvou malých, nejasných postav, které naznačují každodenní venkovský život. Na vodě pomalu kloužou plachetnice, což kompozici dodává rytmickou rovnováhu a hloubku. Rozlehlá obloha, těžká od valících se mraků, krásně kontrastuje s pevnými stavbami dole, zdůrazňující rozlehlost holandské krajiny a její interakci s přírodními prvky.

Technicky toto dílo ukazuje působivou znalost impresionistických technik – volné, sebevědomé tahy štětcem v kombinaci s jemnou paletou šedých, hnědých a měkkých modrých tónů vtiskují scéně kontemplativní klid. Kompozice mistrně vede oko z levého dolního rohu, kde květiny a postavy slouží jako vizuální kotvy, přes dynamickou diagonálu křídel větrných mlýnů směřujících k nebi až k obzoru posetému plachtami. Emočně malba vyvolává pocit nadčasovosti a klidné samoty a zve k představě jemných zvuků vody, vrzání křídel mlýnů a šustění trávy. Historicky reflektuje zájem 19. století o venkovské krajiny a holandskou tradici integrace lidské zrady s přírodou. Jejím uměleckým významem je rovnováha mezi realismem a impresionistickou citlivostí, zachycuje nejen pohled, ale i jemný moment harmonie mezi člověkem a krajinou.