Tato krajina okouzlí svou harmonickou a přesto poněkud zdržanlivou vizí přírody. V popředí teče klidná řeka, jejíž voda je zobrazena v hlubokých, tlumených fialových tónech a místy osvětlená světlem, které tančí po hladině. Po stranách se rozprostírá hustá zelená vegetace — bohatá a živá blízko pozorovatele, která postupně přechází v řadu vysokých, tmavých cypřišů táhnoucích se k horizontu. Vertikalita těchto stromů kontrastuje s jemností luk a vzdálených kopců, malovaných v levandulových a šedých tónech, což evokuje ranní mlhu nebo slábnoucí soumrak. Kompozice vede pohled podél klikaté řeky, vybízející k pomalému a zamyšlenému pozorování. Vallottonova technika se vyznačuje hladkými, ale záměrnými tahy štětcem s téměř grafickou jasností, kde jsou přírodní tvary stylizovány do elegantních forem — stromy připomínají lineární monumenty, listy se shlukují do výrazných hmot a vodní hladina se rozpadá na rytmické vzory.