Tento emotivní výjev zachycuje klidný odjezd gondol od zastíněného nábřeží, tichou velkolepost Benátek rozprostírající se pod jemnou večerní oblohou. Kompozice mistrně vyvažuje tmavé, protáhlé siluety budov a gondol s jemným světlem soumraku, které spojuje tlumené žluté, modré a šedé tóny. Malířova technika zve diváka pozastavit se nad jemnými detaily — mihotavé odrazy slabého světla na vodní hladině, vzdálená kopule vystupující z mlhy a impozantní zvonice ukotvující horizont. Celková nálada šeptem vypráví o odchodu, samotě a klidných rytmech života u vody.

Dílo, ztvárněné s mistrovstvím světla a atmosféry, představuje poetickou zdrženlivost a vyhýbá se jasné ostrosti zugunsten jemné mlhy, která zjemňuje benátskou architekturu a rozplývá obrysy do harmonického celku. Paleta barev, dominovaná soumrakovými tóny, evokuje jak ustupující teplo dne, tak chlad nočního příchodu a vyvolává jemnou nostalgii. V historickém kontextu tyto pohledy oslavují Benátky nejen jako obchodní město, ale také jako místo, kde vodní doprava formovala specifický rytmus života — zde zachycený romantickým, avšak zdrženlivým tahem štětce, který naznačuje tichou krásu každodenních okamžiků.