Obraz zachycuje větrnou pobřežní krajinu, evokující pocit klidu pod těžkou, zataženou oblohou. Umělec mistrně používá tlumenou paletu zelené, šedé a hnědé, aby znázornil zvlněný terén. Popředí dominuje pole vysokých, suchých trav, vykreslených širokými tahy štětce, které naznačují pohyb větru. Řada hustých, tmavých stromů a keřů tvoří přirozenou hranici ve střední části, jejich tvary jsou zjednodušené, ale podstatné.

Kompozice je vyvážená, obloha zaujímá značnou část, její barva odráží náladu scény. Umělcova technika zdůrazňuje texturové kvality scény a vytváří hmatatelný pocit atmosféry. Dále vzadu se stezka vine po mírném svahu, s náznakem postav v dálce, což přidává dotek lidské přítomnosti k jinak nedotčenému panoramatu. Je to scéna, která šeptá o klidu, rozlehlosti přírody a samotě pobřeží.