Obraz vtahuje diváka do něžného, tichého okamžiku, kdy mladá pastýřka sedí bosá, pevně drží hůl a kus látky a její intenzivní, duševní oči jsou upřeny na nás. Její skromné oblečení — tmavý plášť přes jednoduchou bílou blůzu a modrou sukni — z ní činí symbol nevinnosti a pilné práce. Dramatická obloha jemně kontrastuje s rozlehlou pastorální krajinou, kde klidně pasou ovce, což scénu ukotvuje v životě na venkově. Precizní tahy štětcem detailně zachycují jemné textury látek a kůže, zatímco přirozené světlo zesiluje melancholickou a introspektivní náladu a zve k tichému rozjímání o jednoduchosti a těžkostech venkovského dětství.