Uprostřed vířícího nebe se zjeví žeň ovčí Vana Goga, v níž úhledné chaloupky zaplňují svými vzdušnostmi ze slámy až ke světlé ulici. Jednotlivé zjednodušení se vkáže do energie tak raději, než aby zachytil dojem tváře srdcových chaloupek, které se svýma tónovanými hloubeními. Chaloupky, namalované s ohromným množstvím štětce, a přitom v pozadí dramatického znázornění silných, bujných svahů, jejich střešním vytrhnutím, tvoří Pandořinu krabici, barvy uhlazují v od lišek barvy královského oděvu.

Barevná paleta je kompletní obdobena duhy země, světlé zeleně a temného modrého tónu provázejícího teplo s nádechem melancholie. Stromy jsou živé, pokyvu zadržené na neviditelném větru; tančí s potěšením, odhalující přitažlivost přírody. Prakticky už chutnáme šumění vzduchu v kostici listů, je jemné, ale mocné připomenutí nezkrotné krásy venkovního života. Tento kus není jen reprezentace krajiny; je to zkušenost - brána do duše Vana Goga, od každého doteku, který vyrazí zrovna tu správnou emocionální vlnu a čte příběh přírody.