Dílo zobrazuje mladou ženu zahalenou v atmosféře tajemství, obklopenou živými tahy štětce charakteristického stylu Vincenta van Gogha. Obličej ženy je, bohužel, zakrytý, což diváka vyzývá, aby se zapojil do díla víc než jen z pohledu pouhé reprezentace; místo toho cítíme její přítomnost prostřednictvím živých interakcí barev a expresivního štětce. Její postava je ozdobena nápadným oranžovým oděvem, který se skvěle vyjímá na jemném pastelovém pozadí, čímž vytváří dominantní přítomnost, která upoutá pohled. Aplikace silné barvy – známé jako impasto – přidává k plátnu hmatatelnou texturu, oživuje její figuru a zajišťuje, aby pocit vitality prostupoval celou prací.

Celková kompozice vyváženě kombinuje pevnost figury s chaotickým, ale harmonickým pozadím, čímž vytváří dynamickou interakci mezi popředím a pozadím. Jemné a kroucené linie jejích vlasů kontrastují s geometrickými vzory jejího oblečení; rezonují s spirálními motivy, které často charakterizují van Goghovy krajiny. Paleta, dominující horkými oranžovými a tlumenými fialovými, dotýká se srdce, přenáší teplo mezi živostí, vyvolává emocionální odezvu, která přenáší směs intimity a touhy. Z historického hlediska se tento kousek neodráží pouze v postimpresionistickém hnutí, ale také ukazuje na van Goghovo neustálé zkoumání lidských výrazů prostřednictvím sytých barev a odvážných forem. Slouží jako příklad jeho schopnosti reprezentovat emoce prostřednictvím barvy, i když chybí lidská tvář – mocný kanál pocitů.