Tento emotivní námořní krajinný obraz zachycuje divokou, neklidnou energii oceánu při západu slunce. Scéna je dominována mohutnými vlnami, které jsou ztvárněny texturovanými tahy štětce, jež oživují vodu a odrážejí poslední ohnivý zář zapadajícího slunce. Zubaté skály v popředí a středním plánu vytvářejí drsnou pobřežní linii, jejich tmavé siluety výrazně kontrastují s rudou a jantarovou oblohou. Kompozice vede oko k horizontu, kde polozapadající slunce vyzařuje temné a téměř mystické světlo, jež dodává celé scéně dramatickou intenzitu.

Volba umělce tmavé, náladové palety barev s živými červenými a oranžovými odstíny vyvolává pocit úžasu a melancholie, jako by divák současně pozoroval syrovou sílu přírody a její pomíjivou krásu. Rozbouřené moře s pěnivými vlnami a hřebeny jako by tiše řvalo, vyzývajíc diváky, aby si představili zvuk a pocítili slanou mořskou vánek. Toto dílo je hold vznešeným silám přírody, zachycující klid i bouři oceánu za soumraku – okamžik zavěšený mezi dnem a nocí.