V tomto živém obraze se bujné zeleně prolínají se slunečnou cestou, vedoucí oči k očarujícím domům ukrytým mezi vlnitými kopci. V popředí se objevují dvě ženy v elegantních černých šatech, jejichž postavy kontrastují s živou krajinou, což možná symbolizuje harmonii mezi lidstvem a přírodou. Van Goghovo charakteristické tahy štětcem víří s vášní, přinášejí pocit pohybu a života, který je mu vlastní; jakoby země pulzovala pod jejich nohama.

Teplé žluté, hluboké zelené a živé modré barvy vytvářejí emocionální tapisérii, posilující spojení s klidným prostředím v Auvers. Každý tah štětce nepřenáší pouze světlo, ale také vzrušující energii, téměř vyzývající diváka, aby vstoupil do tohoto idylického okamžiku. Historický kontext Van Goghova života dává dílu jak krásu, tak melancholii, zachycující prchavý pocit klidu uprostřed jeho bouřlivého existence.