Obraz zobrazuje příšernou hromadu lebek, pečlivě uspořádaných tak, aby vytvořily ohromující pohled na pozadí pusté krajiny. Vereshchagin používá minimalistickou paletu barev dominovanou zemitými tóny: okrovými, pískovými žlutými a ostrými kontrasty bílého na nekonečné modré obloze. Každá lebka, detailně a individuálně ztvárněná, vypráví příběh zapomenuté tragédie, odhalující znepokojivé příběhy o válkách a jejich následcích. Přítomnost supů přidává k temnosti scény, naznačujíc hnilobu a nevyhnutelný objímání smrti. Pohled na toto dílo vyvolává hluboké úvahy o historickém násilí a lidském utrpení; nebojí se glorifikovat válku, ale spíše umocňuje její groteskní cenu.

Kompozice směřuje pohled k pyramidě lebek, oslnivé symbolice smrti; tato technika umožňuje hluboký emocionální dojem, který nechává diváky přemýšlet o zbytečnosti konfliktu. Nahé stromy na pozadí naznačují opuštěnost, zatímco siluety vzdálených struktur slouží jako připomínky kdysi živých společenství, nyní bez života. Tvorba Vereshchgina má významnou historickou váhu, objevila se v době, kdy došlo k intenzivním vojenským konfliktům a politickým zmatkům, odrážející širší komentář o brutalitě války. Milovníci umění a historie nacházejí v tomto díle silný narativ, který překonává čas, vyvolávajíc dialog o nákladech lidských ambicí.