Plátno dýchá slaným vzduchem benátské laguny; loď se zlatými plachtami, se svou majestátní přítomností, dominuje scéně. Tahy štětcem umělce, volné a svobodné, zachycují prchavou povahu světla tančícího na vodě. Téměř cítím jemné kolébání lodi a slyším křik racků nad hlavou. Kompozice je mistrovsky vyvážená a přitahuje pohled z popředí do vzdáleného horizontu, kde se ostatní lodě ztrácejí v oparu.

Je to symfonie modré a zlaté, s doteky okru a hnědé, které scénu uzemňují. Odrazy ve vodě jsou skutečně pozoruhodné – třpytivý, zkreslený ohlas nebe. To vyvolává pocit klidu, ale v tématu je náznak dobrodružství. Připomíná mi to velké benátské malíře, mistry zachycení světla a vody. Historický kontext poukazuje na dobu, kdy byli umělci okouzleni krásou přírody, a toto dílo je dokonalým příkladem oddanosti té doby zachycení podstaty scény, nikoli pouze její replikaci.