Scéna se rozvíjí před námi, mírný svah, koupající se v jemném světle zamračeného dne. Tahy štětce tančí po plátně, zachycují zářivě zelené listoví, prokládané okrovými a terakotovými tóny země a střech. Je to, jako by umělec vdechl život do krajiny, každý tah štětcem je šepot větru šustícího v korunách stromů. Obloha, plátno jemných modrých a bílých tónů, dodává pocit klidu a zve diváka, aby se ztratil v tichu scény.

Při bližším pohledu jsem zaujat tím, jak umělec použil barvu k vytvoření hloubky a textury. Interakce světla a stínu je mistrovská, dává dojem teplého, sluncem zalitého odpoledne. Kompozice vede oko bez námahy od popředí, kde se divoké květiny kolébají ve větru, až k vzdálené vesnici, která se nachází mezi zvlněnými kopci. Je to scéna, která evokuje pocit klidu a nostalgie, nadčasná momentka okamžiku v přírodě.