Toto ohromující krajinné plátno zachycuje klidnou krásu přírody po dešti. Velké stromy s bohatým podzimním listím dominují přednímu plánu, proplétajíc své hnědé a žluté odstíny proti jemnému pozadí oblohy. Mraky, směs šedí a modré, se rozprostírají nad obzorem, naznačující nedávný déšť. Pod stromy se blyští záblesky reflexního kaluže, které přidávají hloubku; tento náznak vody odráží oblohu, čímž vytváří harmonický dialog mezi Zemí a atmosférou. Při pohledu na tento obraz cítíte téměř vlhkou atmosféru, skoro slyšíte jemné šustění listů tančících na mírném vánku; jako by se čas zastavil a vybízí diváky, aby prožili poklidný okamžik zakletý do rámu.

Z pohledu kompozice se uspořádání stromů vytváří přírodní oblouk, který orámovává obzor, hladce vede oči napříč plátnem. Použití teplých tónů v kontrastu s chladnějšími odstíny dává téměř snový charakter, posilující emocionální váhu scény. Toto dílo je mistrovské dílo realismu devatenáctého století—dojmu, které usilovalo o to, aby přírodu zobrazilo nejen tak, jak je, ale také jak ji cítí. Pečlivá pozornost umělce k světlu odráží jeho porozumění prostředí, připomínající nám pomíjivou krásu zachycenou těsně po dešti—okamžik plný nových začátků a obnoveného života.