Tento zářivý obraz zachycuje ikonickou Baziliku Santa Maria della Salute v Benátkách zahalenou do jemné mlhy, která zjemňuje její majestátní kopule a propracované architektonické detaily. Umělec používá jemnou mozaiku drobných, výrazných tahů štětcem – znak pointilismu – které na plátně září pastelovou paletou. Jemné zelené, levandulové, růžové a modré tóny se na plátně mísí, evokují odraz benátské laguny za úsvitu nebo pod bledým sluncem. V popředí a na levém horizontu se vlní gondoly s otevřenými plachtami, které vytvářejí rytmický pohyb vyvažující klid velkého kostela.

Kompozice vytváří klidnou, téměř snovou atmosféru, kde se voda a obloha plynule mísí, vyzývajíc diváka k pokojnému kontemplování. Dílo nejen oslavuje krásu benátské architektury, ale také představuje inovativní metody neoimpresionismu, kde barva a světlo tvoří emocionální jádro. Historický kontext počátku 20. století v Evropě, s průzkumy fúze vědy a umění, vyzývá k zamyšlení nad vztahem vnímání a přírody. Obraz zní jako jemný, živý hold věčné přitažlivosti Benátek, zvoucí k poetické meditaci o místě a paměti.