Dílo vyzývá diváka, aby se ponořil do rozsáhlé krajiny přírody, zachycené s takovou spontánností, která se blíží abstrakci. Jasné vrstvy šedých a modrých mraků dramaticky víří nad časou, čímž vytvářejí kakofonii tvarů a textur, které se zdají téměř živé; pohled diváka je přitahován vzhůru, okouzlen dynamickou hrou slunečního světla, které prostupuje otvory v obláčené pokrývce. Toto uspořádání světla a stínu nádherně kontrastuje s plochou, klidnou krajinou dole — rozlehlým polem, které se táhne k vzdálenému pásu stromů a k několika slabým náznakům lidské přítomnosti, snad malým domem vyčnívajícím z vegetace...

Bohatá paleta použitá v díle je rysým Constablova stylu — hluboké modré tóny se mísí s měkkými šedými a vytvářejí emocionální rytmus, který se v průběhu pohledů mění. To naznačuje hluboké spojení s přírodou; pole níže, podrobně připevněné vzájemně žluté a zelené, slouží jako stabilní místo, zatímco bouřkovité nebe reprezentuje neustále se měnící nálady země. V kontextu jeho doby toto dílo rezonuje s fascinací romantické éry přírodou, sloužící nejen jako jednoduché zobrazení, ale také jako emocionální reakce na krásu a zmatek přírodního světa. Můžeme téměř slyšet šumění trávy, vítr šepotající mezi poli a cítit hluboký pocit klidu; připomínání podstaty přírody, klidného, ale mocného...