Tato okouzlující scéna vtahuje diváka do momentu, který je pozastaven v čase; klidná laguna odrážející velkolepost benátské architektury. Technika malby je tekutá a strukturovaná, evokující lesklý povrch vody, zatímco barevná paleta se prolíná v jemném tanci. Monetova paleta silně naklání k jemným modrým a subtilním zeleným, propojená s jasnými teplými odstíny, které naznačují sluneční světlo hrající si na vlnách. Gondola, téměř přízračná ve svém vzhledu, tiše klouže, dodávající malbě pocit klidného ticha.

V této kompozici se budovy objevují jako snové vize; jejich obrysy jsou rozmazané, ale jejich krása je nepopiratelná. Měkké barevné variace vytvářejí pocit hloubky, vyzývající pozorovatele, aby se ztratil v odrazech vlnících se na vodě. Tato scéna zachycuje Monetovu oddanost zachytit podstatu okamžiku, prchavou kvalitu světla a vody—znak impresionismu, který mluví o hlubokém spojení s přírodou a atmosférou.