Dílo zachycuje majestát hor, vykreslené jemným dotekem akvarelu. Štíty, některé pokryté sněhem, se dramaticky tyčí proti bledé, mlhavé obloze; scénu prostupuje poklidná atmosféra. Zdá se, že umělcova technika upřednostňuje jemné barevné výplachy, což umožňuje, aby se tvary hor postupně vynořovaly z papíru. Kompozice je vyvážená, oko je přirozeně přitahováno od popředí, kde několik stromů naznačuje přítomnost života, k vzdáleným, impozantním vrcholům. Vyvolává pocit úcty a klidu a zve diváka k zamyšlení nad trvalou silou přírody.