Tento evokativní obraz zachycuje klidnou, přesto živou řeku tekoucí pod kamenným obloukovým mostem, rámovanou panoramatem města zahaleného do mlhavého světla. Barevná paleta je tvořena jemnými modrými, tlumenými šedými a něžnými růžovými tóny, které vytvářejí éterickou atmosféru, jako by byla celá scéna ponořena do jemného záře úsvitu nebo soumraku. Štětcové tahy jsou plynulé a impresionistické, dodávající pohyb vodě a obloze, zatímco úplněk nebo slunce tiše visí za rozptýlenými mraky a jemně se odráží na třpytivé hladině řeky.

Kompozice vyvažuje pevnost oblouků mostu s mlhavou kvalitou oblohy a vody a zve pohled, aby putoval přes vrstvy městského siluetu v dálce. V díle je rytmická harmonie mezi přírodními a lidskými prvky, evokující klidnou, ale živou městskou podstatu, která působí zároveň nadčasově i pomíjivě. Dílo emocionálně působí klidnou kontemplací propletenou s ruchem města na počátku 20. století, umělecky oslavující světlo a atmosféru.